SOS dětské vesničky
Ilustrativní foto

„Vánoce už Markétka prožila u vlastního stromečku a v objetí své vlastní maminky.“

Příběh Markétky (6 let) z Prahy

Když si Markétka s maminkou v létě postavily stan, nešlo o vysněné prázdninové dobrodružství, nýbrž o nejhorší nouzi, jakou zažily. Jinou střechu nad hlavou najednou neměly. Jak se ale přiblížil podzim a noci začaly být chladnější, stalo se bydlení ve stanu neúnosným.

Naštěstí se Markétka dostala do pražského SOS Sluníčka, do zařízení pro děti v akutní nouzi, kde zůstala v péči starostlivých tet. Našla zde veškeré potřebné materiální zázemí. Každý den za ní chodila milující maminka, která dělala vše pro to, aby Markétce splnila její největší přání – aby zase byly spolu a měly slušné bydlení.

Sociální pracovnice SOS dětských vesniček pomáhají rodičům ve svízelných situacích najít odpovídající zaměstnání a vyhovující bydlení. Protože každý si zaslouží pomoc.

SOS dětské vesničky
Ilustrativní foto

„Ivanka si užívá volnost i to, že může běhat bosá, malovat na chodník nebo jíst ovoce, volně rostoucí ve vesničce.“

Příběh Ivanky (5 let) z Karlových Varů

Vychovat pět dětí může být velmi náročné i za normálních okolností. Když se k tomu přidají zdravotní a následně i finanční problémy, znamená to skutečně velké potíže.

Pan Novák s pěti vlastními i pěstounskými dětmi tak zažil opravdu krušné chvíle. Zůstal s nimi totiž sám. Ivance bylo v té době 5 let a její nejmladší sestřičce jen rok a půl a nebylo ji kam dávat na dobu, když pan Novák potřeboval vydělávat na živobytí. Od příslušných úředníků dostal tip na SOS dětské vesničky. Později se celá rodina přestěhovala do SOS dětské vesničky v Karlových Varech, kde s rodinou okamžitě začaly pracovat sociální pracovnice.

Postupně se během jednoho roku zlepšilo všechno, co šlo. Nejstarší Honza byl přijat na gymnázium a obchodní akademii. Zvolil si obchodku a nyní studuje v prvním ročníku. Ostatní děti mají rovněž ve škole vyznamenání.

SOS dětské vesničky
Ilustrativní foto

„Péťa už má svůj vlastní oranžový pokojíček a pěstouny, kteří ho mají moc rádi.“

Příběh Péti (3 roky) z Karlových Varů

K některým dětem nebyl život už od začátku přívětivý. Péťova maminka našla smysl života jinde než v péči o syna, za nímž nakonec nedocházela ani na návštěvu do SOS Sluníčka v Karlových Varech, i když to mockrát slíbila. Péťa, který se k tetám dostal, když mu byly tři roky, z toho byl často smutný a plačtivý. Naštěstí ale dostal další šanci.

I když se mu v SOS Sluníčku líbilo, mnohem radši je teď u svých pěstounů, kteří ho zahrnují láskou a dopřávají mu materiální zázemí, jaké potřebuje. Mezi neveselým začátkem a šťastným koncem ale byla spousta smutku, zmatenosti a neschopnosti nevinného dítěte pochopit celou situaci. Překážky se ale povedlo překonat díky tetám v SOS Sluníčku a psycholožce. A samozřejmě díky podpoře našich dárců.

SOS dětské vesničky
Ilustrativní foto

„Anička už se těší zpátky k mamince.“

Příběh Aničky (9 let) z Karlových Varů

Zážitky z posledních několika měsíců by Anička nejspíš nejradši všechny vymazala. Tahle energická modrooká slečna totiž kvůli problémům s bydlením a konfliktům v rodině nakonec s maminkou a sourozenci skončila bez prostředků na ulici.

Klidné a vstřícné zázemí našly děti až v krizovém zařízení SOS Sluníčko, kde je místní tety a sociální pracovnice zahrnuly láskyplnou péčí. Aničce se tady sice daří báječně, už teď se ale těší, až zase bude se svojí maminkou.

Obě dvě jsou totiž bojovnice, a proto, aby mohli být zase všichni spolu, udělají první poslední.

SOS dětské vesničky
Ilustrativní foto

„Davídka by jeho maminka za nic na světě nevyměnila.“

Příběh Davídka (2 roky) z Přerova

Davídek se narodil, když bylo jeho mamince necelých 18 let. Péče o buclatého klučinu jí od samého začátku dělala problémy. Nevěděla si rady s kojením, nezvládala základní hygienu, nedodržovala denní režim.

Situace začala být opravdu vážná, když mladá maminka začala nechávat malého synka samotného doma. K jeho umístění do krizového zařízení byl tehdy jen krůček a odebrání miminka tehdy zabránil jen zásah sociální pracovnice přerovského SOS Kompasu.

Dneska už je všechno jinak. Maminka překonala počáteční nedůvěru a postupně se naučila jak často a správně kojit, kdy Davídka vykoupat a jak mu vytvořit zázemí, ve kterém bude prospívat. A Davídek? Z něj je teď už silné a zdravé batole, které rozdává úsměvy na všechny strany.