Když si Markétka s maminkou v létě postavily stan, nešlo o vysněné prázdninové dobrodružství, nýbrž o nejhorší nouzi, jakou zažily. Jinou střechu nad hlavou najednou neměly. Jak se ale přiblížil podzim a noci začaly být chladnější, stalo se bydlení ve stanu neúnosným.

Naštěstí se Markétka dostala do pražského SOS Sluníčka, do zařízení pro děti v akutní nouzi, kde zůstala v péči starostlivých tet. Našla zde veškeré potřebné materiální zázemí. Každý den za ní chodila milující maminka, která dělala vše pro to, aby Markétce splnila její největší přání – aby zase byly spolu a měly slušné bydlení.

Sociální pracovnice SOS dětských vesniček pomáhají rodičům ve svízelných situacích najít odpovídající zaměstnání a vyhovující bydlení. Protože každý si zaslouží pomoc.

Vychovat pět dětí může být velmi náročné i za normálních okolností. Když se k tomu přidají zdravotní a následně i finanční problémy, znamená to skutečně velké potíže.

Pan Novák s pěti vlastními i pěstounskými dětmi tak zažil opravdu krušné chvíle. Zůstal s nimi totiž sám. Ivance bylo v té době 5 let a její nejmladší sestřičce jen rok a půl a nebylo ji kam dávat na dobu, když pan Novák potřeboval vydělávat na živobytí. Od příslušných úředníků dostal tip na SOS dětské vesničky. Později se celá rodina přestěhovala do SOS dětské vesničky v Karlových Varech, kde s rodinou okamžitě začaly pracovat sociální pracovnice.

Postupně se během jednoho roku zlepšilo všechno, co šlo. Nejstarší Honza byl přijat na gymnázium a obchodní akademii. Zvolil si obchodku a nyní studuje v prvním ročníku. Ostatní děti mají rovněž ve škole vyznamenání.

K některým dětem nebyl život už od začátku přívětivý. Péťova maminka našla smysl života jinde než v péči o syna, za nímž nakonec nedocházela ani na návštěvu do SOS Sluníčka v Karlových Varech, i když to mockrát slíbila. Péťa, který se k tetám dostal, když mu byly tři roky, z toho byl často smutný a plačtivý. Naštěstí ale dostal další šanci.

I když se mu v SOS Sluníčku líbilo, mnohem radši je teď u svých pěstounů, kteří ho zahrnují láskou a dopřávají mu materiální zázemí, jaké potřebuje. Mezi neveselým začátkem a šťastným koncem ale byla spousta smutku, zmatenosti a neschopnosti nevinného dítěte pochopit celou situaci. Překážky se ale povedlo překonat díky tetám v SOS Sluníčku a psycholožce. A samozřejmě díky podpoře našich dárců.

Zážitky z posledních několika měsíců by Anička nejspíš nejradši všechny vymazala. Tahle energická modrooká slečna totiž kvůli problémům s bydlením a konfliktům v rodině nakonec s maminkou a sourozenci skončila bez prostředků na ulici.

Klidné a vstřícné zázemí našly děti až v krizovém zařízení SOS Sluníčko, kde je místní tety a sociální pracovnice zahrnuly láskyplnou péčí. Aničce se tady sice daří báječně, už teď se ale těší, až zase bude se svojí maminkou.

Obě dvě jsou totiž bojovnice, a proto, aby mohli být zase všichni spolu, udělají první poslední.

Davídek se narodil, když bylo jeho mamince necelých 18 let. Péče o buclatého klučinu jí od samého začátku dělala problémy. Nevěděla si rady s kojením, nezvládala základní hygienu, nedodržovala denní režim.

Situace začala být opravdu vážná, když mladá maminka začala nechávat malého synka samotného doma. K jeho umístění do krizového zařízení byl tehdy jen krůček a odebrání miminka tehdy zabránil jen zásah sociální pracovnice přerovského SOS Kompasu.

Dneska už je všechno jinak. Maminka překonala počáteční nedůvěru a postupně se naučila jak často a správně kojit, kdy Davídka vykoupat a jak mu vytvořit zázemí, ve kterém bude prospívat. A Davídek? Z něj je teď už silné a zdravé batole, které rozdává úsměvy na všechny strany.

Vstup do života neměl Kubík zrovna nejjednodušší. Napjatou atmosféru v malém bytě, kde vedle sebe žili tři generace a o hádky tak nikdy nebyla nouze, ještě navíc zhoršovala drogová minulost jeho maminky, kvůli které musela rodina bojovat s minimálním příjmem a spoustou dluhů.

Sociálním pracovníkům pražského SOS Kompasu se sice podařilo přesvědčit paní Kláru, aby se domluvila s věřiteli na splátkovém kalendáři a nastoupila rekvalifikační kurz, který by jí pomohl najít práci. Do osudu rodiny ale znovu vstoupily drogy.

Díky mimořádnému úsilí sociálních pracovnic se nakonec podařilo paní Kláru přesvědčit, aby okamžitě nastoupila detoxikační léčbu. Dnes tak Kubík žije se svojí maminkou a dvouletou sestrou Terezkou v přiděleném sociálním bytě v Praze. Paní Klára už rok a půl úspěšně abstinuje a každým dnem se snaží být pro své dvě děti příkladem.

Když se osmiletá Eliška a její tři mladší sestřičky dostaly do karlovarského SOS Sluníčka, byly ve velmi špatném fyzickém i psychickém stavu. Důvodem umístění do krizového zařízení bylo nejen hrubé zanedbání rodičovské péče, ale i ztráta střechy nad hlavou.

Po pár týdnech láskyplné péče ale holčičky velmi pookřály a s chutí se zapojily do všech aktivit. Prázdniny strávily hraním her a návštěvami koupaliště. Eliška se také intenzivně věnovala přípravě na nástup do první třídy. Měla totiž už dva odklady školní docházky, jejichž důvodem byly právě nevyhovující domácí podmínky.

Sociální pracovnice karlovarského SOS Kompasu teď intenzivně pracují s Eliščinou maminkou, aby si mohla holčičky vzít co nejdříve k sobě. Kromě nového bydlení jí pomáhají i s řešením dalších problémů. Eliška totiž potřebuje to správné rodinné zázemí, aby se jí splnil sen: bude slavnou herečkou! Držíme jí palce!

Na ubytovnu, kde děvčátka s jejich maminkou strávila nekonečných šest měsíců, se Johance a Karolínce ještě úplně zapomenout nepodařilo. Není se čemu divit, ponuré prostředí, neustálé hádky rodičů a maminčin potlačovaný pláč zanechaly v křehkých dětských duších hluboké stopy. Stěhování pryč od velké šedivé skvrny na zdi tak určitě ani jednu z nich nijak nemrzelo.

Paní Klára, maminka obou holčiček, se snažila neutěšenou situaci vyřešit ze všech sil. Přestože to nebylo jednoduché, nakonec se jí ve spolupráci s pracovníky pražského SOS Kompasu podařilo získat byt a vyřídit nadační příspěvek na kauci.

Ani rozvod s otcem holčiček neproběhl právě hladce. Teď už je ale nekonečným soudním tahanicím konec a paní Klára má stanoveno na holčičky výživné. Situace, která dlouho vypadalo opravdu beznadějně, se konečně obrátila k lepšímu a obě holčičky si společně s maminkou užívají láskyplného domova.